Loading...
  • Stránky o projektu
    Ukázková přírodní zahrada
    Stará Říše
    více
  • Co je přírodní zahrada?
    více
  • historie zahrady
    více
  • Galerie zahrady
    více

Novinky / Akce

Návštěva z dětského tábora, 6.7.2017

Dobrý den, tímto bychom Vám chtěli moc poděkovat za to, že jsme mohli navštívit Vaši zahradu a za krásný program pro děti. Omlouvám se, že tak pozdě, ale nyní jsem měla konečně trochu času se probrat fotkami a nějaké z nich Vám na památku poslat. Mějte se krásně a snad Vám fotografie udělají alespoň takovou radost, jakou jsme my měli z návštěvy Vaší zahrady.
Hezký den!
S pozdravem, Marta Pořízová a všichni účastníci tábora v Nové říši


O zahradě

Romantická přírodní zahrada se rozprostírá v okolí rodinného domu ve Staré Říši na Vysočině. Její kostru tvoří vzrostlé stromy, mezi něž jsou zakomponovány trvalky převážně do stínu a polostínu. Nenajdete tu ani bezchybný trávník, ani živý plot z tújí, zato tu naleznete útulná zákoutí s hustými porosty břečťanu, malebná posezení, úkryty pro zvířata, skromnou fontánku či domečky pro děti. Ve slunných částech zahrady můžete obdivovat historické a anglické růže, bylinky, kvetoucí keře a rostliny lákající hmyz.

Co je přírodní zahrada?

Přírodní zahrada je prostor, který je citlivě obhospodařován v souladu s přírodou. Je to místo, kde se lidé, rostliny a živočichové cítí dobře; Místo, kde můžeme obdivovat krásu Božího stvoření a kde necháváme tomuto stvoření rozumný prostor.

Na přírodní zahradě dodržujeme tři hlavní zásady:

  • Nepoužíváme rašelinu, a to z toho důvodu, že těžba rašeliny v přírodě je destruktivní a zanechává nezacelitelné rány na životním prostředí. Namísto rašeliny používáme svůj vlastní kompost.
  • Nepoužíváme lehce rozpustná minerální hnojiva, namísto nich používáme hnojiva přírodní
    (rohovina, melasa aj.).
  • Nepoužíváme pesticidy, takže žádný Roundup, přátelé! Buď si záhonky pěkně vyplejeme, nebo použijeme přípravky s účinnou látkou přírodního původu.

Další zásady přírodního zahradničení:

  • využíváme na zalévání dešťovou vodu
  • v zahradě ponecháme alespoň nějaké „divoké porosty“
  • část zahrady (louku) sečeme jen dvakrát ročně
  • na zahradě ponecháváme mrtvé dřevo (například uschlý strom, který není nebezpečný), které je obydleno různými druhy hmyzu
  • na zahradě necháme hromadu klestí jako úkryt pro ježky (i hmyz)
  • pěstujeme medonosné rostliny a kvetoucí trvalky lákající hmyz
  • kolem zahrady nebudujeme nepropustný plot, ale necháme v něm otvory, které umožňují živočichům prostupovat z okolní krajiny a navracet se do ní
  • záhony mulčujeme (travou, slámou, štěpkou…)
  • pěstujeme zeleninu a bylinky
  • na zahradě máme ovocné stromy a keře, které jako zdroj potravy neslouží jenom nám, ale i živočichům
„Spolupracujme s přírodou, ona bude spolupracovat s námi“

Napsali o nás

Český rozhlas - Vysočina

Padesátá léta, vesnice, domek a zahrada kolem něj. Přesně tak to vypadalo na okraji Staré Říše, když rodina Stritzkova stavěla dům a zakládala zahradu. Pěstovalo se na ní to, co bylo tenkrát nutností – zelenina a ovoce. Vnučka Marta Veselá Jirousová chválí jejich prvotní počin, zasadit na zahradu i jehličnany – borovice, modříny a jedle, které dodnes tvoří základní kostru zahrady.

číst více

www.chaloupky.cz

Pro příznivce přírodních zahrad a psaných pozdravů jsme připravili sadu jedenácti plnobarevných pohlednic. Témata pohlednic volně kopírují roční období v přírodní zahradě a můžete tak svoje blízké potěšit aktuální pohlednicí v každé roční době. Krásné ilustrace jsou doplněny veselými verši Marty Veselé Jirousové, která je sama majitelkou ukázkové přírodní zahrady ve Staré Říši.

číst více

www.chaloupky.cz

Přírodní zahrady jsou pohlazení i inspirace
Vysočina - Evropa má za sebou víkend otevřených zahrad. Tedy víkend, kdy se po vzoru Anglie otevírají pro širokou veřejnost mnohé zahrady, které jinak jsou pouze pro někoho. V Kraji Vysočina se do této akce každý rok zapojuje stále více zahrad a letos opět převažovaly zahrady přírodní.

číst více

Naše krásná zahrada

Tu zahradu, o  které dnes mluví jako o  letním obýváku, zná Marta Veselá Jirousová od dětství. Babička s dědou tu pěstovali ovoce a zeleninu, jak bývalo na vesnici zvykem. Později převzali péči o ni rodiče, ale i těm časem došly síly a energie. Před prosím pomoc: před kolika? lety, když se naše hostitelka nastěhovala do domku na kraji Staré Říše, našla místo zahrady svého dětství džungli.

číst více


Historie zahrady

V padesátých letech 20. století postavili moji prarodiče Otto a Marie Stritzkovi rodinný dům na horním konci Staré Říše, asi sto metrů od původního bydliště mé babičky, tzv. Florianovy vily. V okolí domu vybudovali klasickou venkovskou zahradu o rozloze zhruba tisíc pět set metrů čtverečných. V zadní části zasadili jehličnaté stromy, do prostoru rozmístili řadu stromů ovocných – jabloně, hrušně, třešně, švestky a mirabelky. Z této výsadby se zachovaly ještě i letité červené rybízy, které ale stále krásně plodí.

Lípa v centru zahrady byla zasazena v roce 1968 jako „strom svobody“ a ořešák jsme sázeli s tátou až v devadesátých letech. Ještě předtím, než táta zanechal v zahradě svoji stopu, ji ale dlouho obhospodařovala babička Marie. Ta zahradničila v tradičním vesnickém duchu. Z dětství se mi vybavují srdcovky, pivoňky, plesnivce, astry, slezové růže a další „babičkovské“ trvalky. Dokonce tu bývalo i políčko na brambory a rozsáhlejší zeleninové záhony.

V roce 1986 zemřel můj dědeček Otto a my jsme se s rodiči do domu přistěhovali. Hlavním důvodem bylo, aby babička nezůstala sama. Předtím jsme bydleli v podnájmu v malém domku asi o tři sta metrů dál.

Když babička zestárla, hlavní starost o zahradu převzala naše maminka, výtvarnice Juliana Jirousová. Vysadila břečťany, konvalinky a postarala se o ta dnes nejpůvabnější romantická zákoutí. Byla také nadšenou pěstitelkou fuchsií.

Táta, básník Ivan Martin Jirous, byl velký zahradní teoretik. Měl mnoho velkolepých plánů a měl vše promyšlené do nejmenších detailů. Založil kompost, vybudoval veliký liliový záhon s drenáží a odvodňovacím kanálkem, vykopal základy na skleník, ohradu pro koně Lukáše a základy na stáj a dokonce měl v plánu i bazén. Pamatuji si, že neustále přivážel na zahradu nějaké kameny, které kupil na obrovských hromadách. Málokdy ale dokázal své plány dotáhnout do konce. Pro jeho zahradničení bylo typické nářadí rozmístěné všude po zahradě, díry v zemi, které tam zůstaly i několik desítek let, obrovské ohniště, kde se pálilo kde co, indiánské totemy, spousta železného harampádí a hlavně jeho nezdolná energie, proti které nikdo nic nezmohl. Táta pak nakonec vždycky zmizel, díry v zemi, nářadí a prázdné lahve zůstaly ležet.

Jeho liliový záhon byl ale opravdu výstavní. Se sestrou Františkou jsme mu za pětikoruny sbíraly chřestovníčky liliové a pro lilie si chodily i děti z okolí, když například potřebovaly dárek pro paní učitelku na konci školního roku.

Táta se tu pak objevoval čím dál méně, liliový záhon zpustl a zarostl, s ním i celá zahrada, nikdo už neměl čas se o ni starat tak, aby to mělo hlavu a patu. Františka dvakrát ročně pokosila, soused Karel Pokorný občas prořezal stromy a habry.

Sestra pak po roce 2000 začala pěstovat růže, čajohybridy. Do té doby byla na zahradě pouze jediná, a to Superstar (Tantau 1960). Františka pořídila Ingrid Bergman, Glorii dei, Golden medal, Opereten rose, Scentimental a já jsem jí pak z Holandska přivezla Dame de Coeur.

Františka pořídila Ingrid Bergman, Glorii dei, Golden medal, Opereten rose, Scentimental a já jsem jí pak z Holandska přivezla Dame de Coeur. Františka tehdy chtěla psát román o pěstiteli růží. Stříhala, hnojila, starala se vzorně. Z románu sešlo, růže zůstaly a já se jich časem ujala.

Ze zahrady se postupně stala spíš džungle, obě jsme byly na vysoké škole a nikdo neměl na zahradničení čas. Jevilo se, že nebude v silách jednoho člověka to změnit. Člověk míní, Pán Bůh mění. Vdala jsem se, nastěhovali jsme se s manželem Radkem do domu, porodila jsem dvě dcery, a když jsem pak otěhotněla potřetí, stala se se mnou ta změna. Jako by se mi přehodila nějaká výhybka v hlavě, začala jsem zahradničení milovat. Pamatuju si, že můj první počin bylo prosekání obrovského porostu pámelníku. To už jsem byla v pokročilém stádiu těhotenství. Doslova jsem se tehdy prodrala s nůžkami, pilou a sekerou na druhou stranu neprostupného klestí a tak to všechno začalo. Bylo to v roce 2009.

Od té doby se zahrada dost proměnila. Začínala jsem velmi impulzivně bez náležitých znalostí. Spoustu už jsem se toho ale naučila. Hlavně to, že musím respektovat potřeby jednotlivých rostlin a jejich nároky. Že musím být trpělivá. Že nemám sázet na první dojem okázalých rostlin, ale hledat spíše skromnější květiny, které ale nejsou tak náročné na péči.

Založila jsem několik velkých trvalkových záhonů na různých místech. Zasadila jsem kolem stovky růží a kvetoucích keřů a vybudovala několik pěkných posezení a romantických zákoutí.

Brzy jsem se nadchla pro myšlenku přírodních zahrad, a protože zahradničení v tomto duchu je pro mě zcela přirozené, už v roce 2012 se mi podařilo získat plaketu Přírodní zahrada. Na podzim 2015 jsme získali status Ukázková přírodní zahrada. Pravidelně se zapojuji do akce Víkend otevřených zahrad, která se koná vždy druhý víkend v červnu.

V roce 2017 jsme zbudovali malou fontánku v severozápadní části zahrady, aby byl na zahradě alespoň malý vodní prvek. Mám mnoho dalších plánů, které se postupně snažím uskutečnit. Se spoustou věcí mi samozřejmě pomáhá manžel; hlavně seče, rýpe a je ohleduplný k mým záměrům, za což jsem mu vděčná.

Inspiruji se především anglickými venkovskými zahradami a jejich dokonalými trvalkovými rabaty. V anglických knihách hledám zajímavé kombinace rostlin a neotřelé prvky, které se dají do zahrady zakomponovat.

Zahrada je pro celou rodinu prostor, kde mohou svobodně a šťastně žít. Děti tu mají nadosah nejrůznější přírodní děje, kterým se tak přirozeně učí. Mohou tu pozorovat brouky, motýly či ptáky, poznávat luční kvítí a stejně jako zvířátka si tu budují své úkryty a domečky.


Galerie

Každý zahradník ví, že zahrada je především proces. Zřídka se stane, že si řekneme, teď je zahrada hotová, přesně takhle jsem to chtěla mít… Spíše vím, že když mám všechny záhony pěkně odplevelené, mohu začít zase od začátku. Nebo si roky shromažďuju okrasné česneky, aby tvořily efektní skupinu, a pak je někdo všechny sežere. A je to. Můžu začít znovu. Někdy je to ale přesně naopak. Když přestanu tolik tlačit na pilu, příroda vyřeší můj problém za mě. Jeden záhon mi třeba úplně zarostl jestřábníkem. Je z toho tak půvabný porost, že už se na něj ani nezlobím, že vytlačil šantu a ostrožky. Přišel na zahradu kdovíodkud a teď hraje prim. Proč ne. Zahrada se v průběhu roku neustále proměňuje, než si člověk stihne vychutnat krásu krokusů, vystřídají je prvosenky. Když nejsem pár dní doma, nemůžu se dočkat, až uvidím, co se změnilo. Alespoň zlomek všeho toho rostlinného hemžení je na fotografiích v galerii.

  • Stromy

  • Trvalky

  • Růže

  • Anglické růže

  • Historické růže

  • Roční období - Jaro

  • Roční období - Léto

  • Roční období - Podzim

  • Roční období - Zima

  • Zahradní detail

  • Rostliny v nádobách

  • Květinové vazby

KONTAKT

Zahrada Stará Říše

Marta Veselá Jirousová

Stará Říše 33

588 67 Stará Říše

na mapě

mobil: +420 777 007 473

e-mail: julliana@centrum.cz


Poslat vzkaz